Krásné slunečné počasí přivítalo závodníky i diváky v Brozanech, kde se nad kolbištěm hrdě tyčila silueta Kunětické hory a vytvářela téměř pohádkovou kulisu pro další parkurové závody. Na programu bylo celkem 11 soutěží a během dne se na start postavilo přibližně sto jezdeckých dvojic – od zkušených jezdců až po ty úplně nejmenší, kteří sice někdy ještě bojují s délkou třmenů nebo neposlušnou ofinkou pod helmou, ale vždy jedou hlavně srdcem.
A právě dětské soutěže znovu ukázaly, proč je jezdecký sport tak krásný. Některé poníky bylo občas potřeba trochu přemlouvat, jiné naopak připomínaly malé rakety s turbem, ale radost v cíli měla cenu zlata. Nešlo jen o výsledky, ale hlavně o chuť bojovat, nevzdat se a užít si každou překážku.
Velkou pochvalu si zasloužil také stavitel parkuru Tomáš Kocián, který připravil tratě citlivě, jezdivě a zároveň tak, aby prověřily zkušenosti jezdců i schopnosti koní. Parkury měly rytmus, nápad a občas dokázaly potrápit i ty, kteří si ráno mysleli, že „dneska to bude úplně v pohodě“. Nakonec se ale ukázalo, že k parkuru patří nejen přesnost, ale někdy i trocha pokory… a občas i rychlé přepočítávání, kde vlastně byla ta správná cesta.
O příjemnou atmosféru se postaralo také zázemí závodů a nesměl chybět ani oblíbený stánek Jitušky, odkud se celý den linula vůně palačinek, kávy a dalších dobrot. Někteří jezdci prý zvládli parkur čistě hlavně proto, že je v cíli čekala odměna ve formě sladké palačinky. A upřímně – motivace je motivace.
Ve vrcholící soutěži stupně L** na výšce 120 cm se nejlépe dařilo Pavlu Jansovi v sedle Dante De Vega, kteří předvedli nejrychlejší čistou jízdu a zaslouženě zvítězili. Druhé místo vybojovala Anežka Koditková s klisnou Gracia De Vega a třetí příčku obsadila Gabriela Slavíková s koněm Moony Rain. I tato soutěž ukázala, že rozhodují nejen vteřiny, ale také klidná hlava, souhra s koněm a někdy i trocha toho jezdeckého štěstí.
Brozany nabídly pohodový jezdecký den, kde nechyběly sportovní výkony, úsměvy ani přátelská atmosféra. A přesně takové závody mají své kouzlo – protože parkur není jen o výsledcích, ale hlavně o lidech, koních a chvílích, na které se vzpomíná ještě dlouho po posledním zazvonění.